Poznávej, Zastav a Žij !

2. ledna 2014 v 20:30 |  Píšu...
Můj blog byl založen v roce 2010 a před rokem přerušen a teď mě napadlo, zpátky psát k různým tématům :) Protože stejně hodně přemýšlím, nemůžu kvůli tomu spát a takhle ty moje myšlenky aspoň k něčemu budou. Takže téma týdne:

Inspirace...

Je všude, jak prosté :D. Už hodněkrát jsem seděla, nad m.wordem, nad papírem a chtěla napsat mé myšlenky v nějakém úžasném uměleckém stylu a ty myšlenky byly kolikrát strašně fajn, ale něco tomu chybělo. Inspirace. A nebo když nám v ZUŠ zadají namalovat nějaký obraz, inspirace. Zdá se mi, že čím jsem starší nějak mi ubývá fantazie a nemám inspiraci jak ke psaní tak malování a nebo to byl určitý zásek, který mě nechce pustit dál. Pokud se chceme od něčeho odpíchnout, měli bychom pozorovat. Lidi, venku, ve škole, v práci, v klubech, festivalech, restauracích atd. mluvit s nima a poznávat je, poznávat nové kultury, vyslechnout si nové a jiné názory, ačkoliv ten názor nemusíš příjmout, stačí když o něm budeš přemýšlet, třeba příjdeš na kompromis na něco nového, poznávat jiné hodnoty a jiné postoje, nedostaneš tím inspiraci jen pro tvé dílo ale i pro svůj další život. Sledovat přírodu, jarní pučení květin, vylezání zvířat z úkrytů, podzimní úkládání ke spánku jak flóry tak fauny. Sednout si na louku, pozorovat šumění trávy a šumění korun stromů. Zatavit se a jen sedět a koukat, což je v dnešním uspěchaném světě docela důležité. Důležité je pochopit co a proč taklhe funguje, proč se rodiče a děti chovají tak jak se chovají co je k tomu vede, pochopení zákonů přírody, určité pochopení je pro nás taky inspirací. Pokud mají být naše díla spíš epická než lyrická, neměli bychom sedět na zadku a někam vyrazit, z toho také vyplývá větší dějovost i pro náš život. A taky nedělat jen to co se nám líbí, ale zkusit všechno co nás obohatí :) A moje specialita, vyložit si jasné téma jinak :)
 

A zase ten Život

28. února 2012 v 0:23 |  Píšu...
Chtěla jsem napsat článek o budoucnosti ...jak se odráží náš nynější život do života následujícího. Pak jsem zjistila, že tohle jsem už vlastně psala. Potom jsem si teda řekla, že napíšu o tom, co se stane, když se ženy podívají do zrcadla a pak jsem zjistila, že o tomhle jsem už vlastně taky psala. Tudíž ..O čem mám psát aby to bylo trochu smysluplné a neznělo to jako: Každé ráno se dívám do zrcadla a připadám si jako bych to ani nebyla já a když si dám make up je to lepší.

Tak tedy, možná to bude souviset s tou budoucností, ale co už :D. Znáte ten pocit, když večer jdete spát a zamyslíte se? Nad dnešním dnem, nad zítřejšími dny......A ne jen, když jdete spát. Nevím jak je to u ostatních, ale já přemýšlím celý den, o tom co mám udělat do školy, o tom co budu dělat v pátek, o klucích a kamarádech a o spoustě dalších věcí. Četla jsem taky jednu knížku. Myšlenka je počátek činu. Ano, než něco uděláme první se dostaví myšlenka, které nevnímáme jen když jsme hodně opilí, nebo pod vlivem drog, co já vím? :). Naše myšlenky tvoří náš život. Naše myšlenky tvoří jeden velký vesmír. Každá myšlenka se posílá do toku nekonečna a potom se k nám vrací odpověď. Třeba když myslíme na to jak se někomu pomstít a přejme druhým jen neštěstí. Vrátí se nám odpověď do života a co? Zažijeme neštěstí. Z toho vyplývá věta : Přej a bude ti přáno. Když pořád přemýšlíme nad tím, že nemáme lásku, nemám se o koho opřít, koho obejmout. Tak se prostě nebudete moct opřít o nikoho po zbytek svého života. Když budeme žít a přemýšlet tím, že nám něco schází, pořád nám bude něco scházet. A tak, musíš přemýšet tak, jako by si všechno měl. Jo, je to těžké :D, ale prý když tak budeš přemýšlet z vesmíru příjde odpověď ta, že to všechno máš a opravdu to budeš v reálném světě mít. Snad jsem se do toho příliš nezamotala a pochopíte to, co jsem vám chtěla vlastně říct :D. Tudíž náš život je zrdcadlem našich myšlenek ......

Jinak ta knížka : The Secret


Tma

27. února 2012 v 4:36 |  Mé Básně


Je to super, přečíst si své starší básničky a zjistit, že mají hlavu a patu a že několik měsíců života vcucneme do pár řádků.

Ze vnitř mě sžírá tma,
Tmavá a nespoutaná.
Připadám si jako propast.
Do hlubin země.
Kdo tu tmu zavinil?
Ty.
Už to nejsem já.
Je to jen kousíček
co ze mne zbyl.
Jsem celá tvá.
A ty vláčíš mne
životem.
A já jdu slepě.
S touhou
být s tebou.
Vše co řekneš,
ano dělám.
Proč jsem taková,
svůj mozek nemám.
Jsem zaslepena. Láskou.
 


Co dokáže prává láska nebo pravé přátelství :)

23. února 2012 v 19:03 |  Mé Básně
Pokresli si ruce, tváře
nádhernými barvami,
životem ať kráčej snáze,
otevři své srdce mi.

Vidíš zpustlý kraj a bolest,
však jedno zrnko zasaď.
Zalévej ho,pečuj o něj,
Ono pak začne kvést.

A mezi bolestí způsobené životem, vykvete nádherná květina lásky či přátelství.


Život

21. února 2012 v 23:19 |  Píšu...
Život, ano to je přesně to, co nás v té velké budově plné strachu a hrůzy, v tom ústavu, neučí......
Učí nás různé skladby vět, matematické vzorce, rovnice no prostě p*coviny :))). Když se potom dostaneme do puberty, což je tak 7. třída ..., rozhlížíme se kolem sebe a začínáme se začlěňovat, vyvádět, odpoutávat se od rodičů ..častokrát se setkáme s cigaretami a alkoholem ....apod. Jenže co dělat ? A co dělat při nepřátelských rivalitách? Škola života se asi nedá vecpat do té kamenné školy u nás ve městě, ale mohl by se přidat jeden školní předmět na víc, který by byl pro děti spíš takovou hrou, kde by měli různé situace ..a pokusily se s učitelem najít řešení.... a spoustu jiných činností které se jim budou v reálném životě skutečně hodit.. Postupně by se to stupňovalo, s vyspělostí dětí a pokračovalo i na střední škole :)) ....

Další články


Kam dál